0e0.jpg

Osvobození Železné Rudy

 

Protože máme tradičně nejvíc naplněný akcemi květen, nabídka akce v měsíci dubnu,byla lákavá.Železná ruda byla domluvena a termín stanoven již dlouho,dlouho dopředu .

A to 17. a  18.duben 2009, bohužel sázka na počasí tentokrát nevyšla, kdo se těšil na překrásný víkend na horách,byl zklamán.

My jsme z Prahy vyjížděli za deště v pátek po práci okolo 17,30 a již u Plzně nás SMS zaslaná od kamarádů,opravdu potěšila.SMS zpráva zněla :Je tady hnusně,jsme v hotelu Ostrý.Tak a i poslední maličkatá naděje,že se snad počasí umoudří a na horách vlastně bude úplně jinak,byla v tahu.

Hotel Ostrý jsme našli poměrně rychle,leží na hlavní trase a dorazili jsme ,jak se ukázalo,jako poslední.Ovšem radostně konstatuji,že jsme na místě nenalezli postavený stan,ale již veselé kamarády v salónku a nádherný příslib,že se bude spát pod střechou.Protože stále pršelo, znělo mi to opravdu,jak rajská hudba. I když samozřejmě velitel akce Milda si neodpustil vtípek,v tom smyslu,že oni spí uvnitř a na nás už se nedostalo, ale to bylo jen pro pobavení společnosti

Na tuto akci se dostavilo celkem 9 vojáků, 1 vojanda a 2 práčata, což sice není mnoho,ale vzhledem k počasí, si tito odvážlivci zaslouží pochvalu.Jak je vidět z fotek; pivo a ouzo (obojí v ceně), teklo proudem. Část jedinců tvrdila,že ouzo chutná po hašlerkách (já taky).Večer příjemně ubíhal, pro naše dva čekatele v amerických uniformách byla toto úplně první akce, které se s KVH zúčastnili. Po večeři již za tmy a  za stálého vytrvalého deště se většina vojáků vydala na průzkum k pomníku.Odborník Olda,který v tomto kraji vykonával vojenskou službu a je tedy znalcem místních poměrů, vyprávěl cestou povzbuzující historky o týden trvajícím dešti a omrzlinách.Ukázalo se,že nebyl daleko od pravdy.

Ráno nám bylo při pohledu z okna jasné,že jestli se počasí vylepší, bude to v době, kdy my už budeme doma.Kdo miluje déšť, přišel by si na své,akce oficiální byla tedy zrušena, ale mužstvo si u výborné snídaně odsouhlasilo,že počasí nás nemůže odradit a šlo se ven do deště a pracovat.Stan jsme tedy nestavěli,ale jinak tábor se vším všudy, Marek za pomoci ostatních vyložil svoji naleštěnou motorku a vydali se s Oldou na první jízdu. Po návratu už oběma bylo jasné,proč jsou horalé ošlehaní větrem, zima byla veliká a deštík padal a padal.

Pak jsme pověřili nejmladšího vojáčka hlídkou v táboře a dva muži na motorce a zbytek pěší jednotky se vydal pochodem k pomníku,cestou  byla zastávka na  focení  před hotelem.

Konečně jsem si taky vyzkoušela pochod v útvaru,většinou spíš běhám okolo a fotím,tady jsem stíhala oboje.Procvičování povelů také nebylo na škodu.

U pomníku jsme vzdali hold a opět udělali foto do kroniky a soukromých sbírek.Moje rozesmátá fotka u pomníku naznačuje,že o zábavu nouze nebyla, zvlášt,když si  pánové dělali legraci ze mě, že jo.

Pak už pěkně ve tvaru zpátky,složit tábor, uklidit motorku a hurá na oběd.Deštík to s námi také vydržel, ale myslím, že jsme si to užili, fotečky udělali, popili, popovídali a hlavně všichni byli v pohodě.

zapsala Áša

FOTOGALERIE

 

 

 

 

 

 

 

Kompletní stránky a fotogalerie se zobrazují pouze přihlášeným klubákům!
KONTAKTUJTE ADMINISTRÁTORA (nolino@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one