0e0.jpg
Tak a je to tu – další ročník Slivice. Letošní rok se akce tato posunula poněkud dozadu na termín 7.-9.5. tedy termín kdy v roce 1945 Praha bojovala o život a kruté boje u Slivice ještě měly 4 dny čas. To však organizátorům akce Slivice 2009 nevadilo. Jak už je zvykem z minula tak hlavní organizátoři Slivice bylo predevším ministerstvo obrany, středočeský kraj, město Příbram, obce Milín, Hornické muzeum Příbram a v neposlední řadě KVH Příbram.

Před započetím akce samotné samozřejmě předcházelo bezpočet jednání, schůzí atd. kdy náš předseda notně zestárnul, zhubl a zešedivěl…

 

7. 5.2008 – čtvrtek

V tento 1. den akce jsme se sešli tradičně u Míků na spodní zahradě. Bylo 08:00 hod. a zde již bylo živo. Z dřívějších organizačních schůzí bylo dohodnuto, že klub se rozdělí na dvě části. Menší část v historických uniformách RKKA odjela k příbramskému hřbitovu, kde u památníku odbojářů vykonala pietní akt. Další pieta se konala u hrobu padlých rudoarmějců na témže hřbitově. U tohoto hrobu zazněla i naše slavnostní salva. 3. pietní akt proběhl na hřbitově zdabořském. I zde zazněla slavnostní salva na památku rudoarmějců jež zde pochováni zemřeli ne pro pletichy politiků vítězných velmocí, ale pro svobodu slovanského bratrského národa.

Pietního aktu se účastnil i Svaz bojovníků za svobodu, zástupci města, kraje i AZ ČR. Na dvouch pomnících zazněla i česká hymna. A kam se poděla hymna slovenská a ruská (potažmo SSSR)? Pánbůh ví…

Druhá větší skupina se podílela na stavbě základní části tábora, jež jako již tradičně každým rokem byl umístěn v zahradě u milínského hřbitova. Stavební skupina se činila a když okolo 11:00 přijela skupina od pietních aktů a převlékla se do pracovního stála v táboře kuchyně, 1 velký stan a rozložen byl materiál k výstavbě historického tábora. Již i kluci německé sekce vystavěli základní část tábora a tak se s námi pustili do stavby tábora, aby účastníci ostatních klubů, jež byli nahlášeni již k čtvrtečnímu večeru, měli kde spát. Všichni zapojili ruku k dílu a v podvečer již u hřbitova stálo malé stanové městečko. Přijeli ostatní členové klubu a Milda s přiděleným klučinou od Američanů u kuchyně připravili něco k snědku. Pomalu nastával večer a tak jsme se odevzdali družným pohovorům se sklenkou. Jelikož jsme ale rozumní nic se nepřehánělo, protože dalšího dne nás čekala první histor. ukázka v Dolních Hbitech.

 

8.5.2009 – pátek

No a máme tu druhý den akce Slivice 2009. Po našem probuzení již v kuchyni bublala polévka a ohřívali se klobásky k snídani. Pravda. Ne každý spal v táboře. Spousta od nás využila blízkost domova a spala doma. Inu proč ne, že? V táboře stejně již spalo mnoho kluků od ostatních klubů a něco i našinců. Před den se začalo sjíždět mnoho a mnoh účastníků akce. Velitel tábora (pro letošní rok Pavel Mácha) měl plné ruce práce a jistě byl rád, že letos se rozdělily jednotlivé funkce mezi klubáky a tak velitel tábora se mohl spolehnout na naše holky – Lenku, Lucku a Ášu u registrace, Mildu s mlaďáky u kuchyně a Jirku H. u výdeje cvič.střeliva pro dnešní ukázku v Dolních Hbitech. Většina klubáků se z celé této akce těšila právě na tuto. Právě proto jsme se rádi vysvlékli z uniforem RKKA a oblékli do kostýmů pražské galérky, vesnických pobudů, sedláků a četníci ani letos nesměli chybět. Byli jsme příjemně překvapeni z příjezdu i kluků z KVH Česká Lípa, kteří zastupovali vlasovovu ROA. Do Hbit se hodili. V neustálé  práci ani jsme si nevšimli, že minul čas oběda, kdy ani mnozí z nás nestihli pojíst chléb náš vezdejší. Okolo 15:00 hod. odjelo velení KVH do obce Dolní Hbity organizovat prostor centra obce k ukázce z května 1945. Spolu s nimi jela i erena naložená potřebnými věcmi k ukázce jako pytle, zátarasy, atd. Mezitím v táboře probíhalo závěrečné přestrojování a balení si uniforem sovětských.

Při příjezdu do Hbit jsme se ihned pustili do práce na prostředí ukázky. Když toto bylo hotovo zbyl kousek času a tak jsme se odebrali na chvíli odpočívat či se občerstvovat v místní restauraci. Nastala hodina h tedy 17:45  a ukázka se naplno rozběhla. Chytili jsme se osvědčeného scénáře jako na loňských Březových horách. Bohužel pro selhání jistých součástí zabezpečujících prostor ukázky četníci, v podobě KVH Četnická stanice Habatrov a Jirky Háli, spíše běhali stavěli civilní auta a pěší diváky aby nerušili průběh ukázky. A byla to škoda, protože takto spořáděně neproběhla scénka prostitutky, šmelináře a opětovný loňský sukces vnoučka Jirky Míky. No jo holt se ale začalo…Přijíždí erena, která má na korbě schované zbraně. Už už jí chtějí příslušníci Wh prohledat, ale naštěstí tu jsou příslušníci četnictva, kteří vědí o co jde a lžou wehmachťákům, že na korbě nic není. A Wh? Inu jsou to četníci proč jim nevěřit, ne? A ejhle – Povstalci vytahují z ereny pušky a odzbrojují posádku wehrmachtu a osvobozují vežně konc. tábora v podobě Aleše Revaje, kterého hlídal příslušník hitlerjugend (Kuba Hlinovský). Příslušníci Wh chápou, že je konec války, kozácký kůň už pije vodu z Litavky a tak je zbytečné už válčit dál…

Povstalci odvádí wehrmachťáky do zajetí. Obecní rozhlas hlásí: „Praha povstala, esesáci zde vraždí český lidi. Voláme českou policii, české četnictvo, ….“ No však už jistě všichni znají tyto známá nezapomenutelná slova….Povstalci z Dolních Hbit reagují stavbou zátarasů a obsazením mostu. Najednou je hlášen poplach. Ze směru od Prahy míří jednotka  něměckých uniformách. Tak hurá na pozice a živý nás nedostanou. Nu naštěstí se vše vysvětlilo. Jeden z četníků umí rusky a všem se oddychlo – byli to Vlasovci. Tito slíbili pomoci českým povstalcům v boji proti nacistům. Najednou přichází zpráva – ze směru od Prahy postupují na Hbity jednotky SS. A sakra. To bude jiný mazec než s wehrmachťáky! A byl! Totální početní převaha v mužích i zbraních n straně SS byla na povstalce jak lavina. Smetli veškerý odpor a následují kruté represe – u zdi kostela bylo popraveno mnoho povstalců, včetně raněných, civilistů ani ženy schované v kostele nejsou ušetřeni… S německou důsledností si SS zařídilo i odvoz padlých. Místní statkář přijíždí s koňským spřežením. Zbylí povstalci nakládají mrtvé na vozík a s lopatami odjíždí k místnímu hřbitovu.

Ssákůje ale jasné, že boj teprve přijde. Od Plzně se zde ukázalo pár amerických džípů a Ti po pár výstřelech (které vlastně ani neměli dle scénáře být) zase odjíždí. Od Prahy směřuje Rudá armáda a gardový mechanizovaný sbor, jež náš klub představuje, si to mašíruje směrem k demarkační linii přes obec Hbity. Před obcí však zastavuje jednotku rudé armády partizán, který jen tak tak unikl zvěrstvům SS. Partizán (Jirka Převrátilv uniformě protektor. četníka) vysvětluje veliteli rudé armády situaci ve Hbitech a pak už to bylo jen otázka chvíle. Rozdělení jednotek, úkolů, dělostřelecká příprava a za pár okamžiků jsou přední linie nacistů u křížku pod palbou sovětských zbraní. Z potoka, mostu z druhé strany kostela jsou slyšet ruské nadávky a klení. Z pod mostu se ozve dutá rána. Uf! Nebyla to vybuchlá mina pro likvidaci mostu, ale to jen Luděk Skála zapomněl že železné trámy pod mostem jeho ruské čelo neprorazí, tak si způsobil malý otřes mozku. Pro hluk palby není slyšet povely a rozkazy ruských a německých velitelů. Následuje malé „fopa“ u kostela a likvidace nacistického odstřelovače v domě nad náměstím. Po necelé hodině je ukázka ukončena bouřlivým potleskem diváků. Únava, hlad a žízeň to bylo ale to, co nás včechny účastníky ztmelovalo. Hasiči ze Hbit byli tak hodní a postarali se nám o pití a jídlo. Bohužel nevěděli, že klobás, které nám grilovali, jsme měli plné břicha z tábora. Někteří z nás se odebrali do místní restaurace, někdo odjel a velitelé sekcí a organizátoři se odebrali k vyhodnocení akce k ředitelce školy, vzácné vlastence, skvělé herečce v ukázce a podporovatelce této akce, Vlastičce. No a než porada skončila a snědly se v kanceláři chlebíčky a koláčeo, odjeli ostatní účastníci akce do tábora. Jako poslední opuštěl místo ukázky Pepa a Jirka okolo 20:00.

V táboře se to hemžilo lidmi. Mi klubáci jsme ale byli tak unavení, že jsme byli rádi, když jsme si sedli a odpočívali se sklenkou v táboře. Jít večer blbnout do Milína či do víru zábavy k památníku - třeba na ohňostroj? Hahaha…Spali bychom všichni jak nemluvňata a ne čučeli na rachejtle. A opět se mnozí rozhodli odjet spát domů. A rozhodli se správně – večer přišel strašný lijavec…

9.5.2009 – sobota

Tak a je tu sobota. To asi měl v hlavě každý z nás. Již 3. den této akce. Věděli jsme, že ráno již žádné povinnosti nemáme přesto zde byla nutnost přijet opět dříve, protože přijížděli další a další účastníci a proto byla potřeba každá ruka k dílu. Snídaně byla opět v podobě párků či klobás. Holky u ragistrace nevěděli kam dřív skočit a výdejna střeliva ve štábní V3Sce taky praskala ve švech. No a okolo 10:00  se ozvala rána. Co to bylo zač jistě všichni vědí z novin či televize a my jen doufáme, že se z toho onen člen Klubu vojenské techniky Brdy brzy dostane. Zaplaťpánbůh, že tam nešly děti… Nu co ale čas běžel dál a účastníci se pomalu začali přestrojovat do uniforem na ukázku. Velitelé klubů a jednotek se odebrali na pole k dojednání průběhu ukázky.

Po 13:00  následoval nástup jednotek v táboře. Původně jsme si mysleli, že se nám sjede jen pár lidí avšak na rinku před kuchyní bylo plno. Rychlé rozdělení jednotek vysvětlení scénáře a situace byla jak před Dukelskou operací v roce 1944. To se tak sešel štáb 38. armády a maršál Koněv řekl: „Vsjo jasno?“, poté položil tužku a prohlásil: “Eto budět bardak“ No a člověk znalý historie již ví…

Následovalo rychlé občertvení, kontrola výstroje, výzbroje a seřazení k ukázce. Podívejme se nyní na sestavu vojsk na poli z pohledu od spodní cesty. Pravé křídlo rudé armády s podporou samohyb. děla do šturmu velel Míša Stáníček. Ten měl pod sebou ostatní kluby voj. historie. Levé křídlo bylo pod velením Pepy Čapka a podporou 2 tanků T-34. V tomto křídle byl umístěn i náš klub. Spojení mezi křídli a technikou bylo navazováno pomocí vysílaček a v křídlech samotných spojkami. V levém křídle vojsk nacistických byli i naši kluci z něm. sekce klubu. Přes zákaz vlastníků pozemku o zhotovování zákopů si německé jednotky zákopy udělaly – však by to taky bylo dost směšné. Pak se stejně zahrabou, vždyť o nic nejde.

A nyní k ukázce samotné. Tato začala jako každým rokem – americký průzkum, v podobě jeepu a halftrucku, jde vyjednávat s něm. jednotkami. Opět jako každý rok jeden jeep a haltruck nahradila kolona amerických jeepů, „třičtrvrtětunek“ atd. obsipaných nejen vojáky, ale i jejich manželkami, dětmi. Dlouhé vlasy a zarostlé tváře připomínalo spíše piráty z Karibiku, než obr. divizi am. armády. Kroutili jsme hlavou i ve chvíli, když pilot letounu, který ač nenasmlouván krásně pikoval na projízdějící am. kolonu a tito místo aby reagovali na útok mu div nemávali. Následovala opět střelba mezi nimi a něm. jednotkami, která opět byla naprosto mimo scénář, nemluvě o naprosto nevhodném naskládání techniky do prostoru ukázky následující. No, ale dosti už hanění. Měli ale hezká, umytá a naleštěná auta…

Po této „scénce“ přichází na řadu povstalci. Tito dle scénáře naivně jednají s jednotkami SS o kapitulaci. Masakr, který následoval v řadách povstalců jasně ukázal, že SS a Wh se esesáků bojící kapitulovat nebudou. Povstalecké jednotky opět byly sestaveny z našich řad, přičemž sovětské uniformy zůstaly na výchozích pozicích. Následovala dělostřelecká příprava. A poté již sovětský útok. Rojnice pěchoty mezi obrněnou technikou pomalu postupovala vstříc vražedné palbě bránících se Němců. Jistě to byl pro diváky pěkný pohled! Pravidelné řady pěchoty přískoky sporadicky postupují. Takto se dostávají až k německým zákopům. Cvičení Spiček a zkušenost oldovo mazáků slaví úspěch. Přes likvidování odporů v německých okopech sovětské ztráty rostou. Zdravotnice mají plné ruce práce. Počínají se objevovat i první obvázaní a umělou krví umazaní pěšáci. Samohbyka a jeden T-34 jsou zasaženi. Poslední T-34 přijíždí až k něm. okopům a i tento tank nedokázal jeho výsadek uchránit před zákeřným pancerfaustníkem. Závěřečný útok na bodák s mohutným „Urááááá“ umlčuje odpor v poslední obranné pozici u něm. nemocnice. Ukázka bohužel ale nebyla prosta zranění. Jeden z účastníků (ne z řad KVH Příbram) si zlomil nohu a jeden z našich benjamínků si díky své nezkušenosti sáhl na rozhžavenou hlaveň zbraně. No… zavonělo to hezky… Příbramská ZS ale vše řeší během pár minut. Následuje závěřečný pochod před diváky a odchod do tábora.

Sice utahaní k padnutí se nás asi 30 dalo dohromady (20 Rusů a 10 Němců), nastoupilo na techniku a odjelo spanilou jízdou do Trhových Dušník, kde Míša S. sjednal u starosty malou ukázečku. Byla prostá. Němci přijeli do Dušník a svou technikou zhotovili pomyslnou vozovou hradbu. Jedna strana jejich pozice byla ohraničena řekou Litavkou. Mnozí si mysleli, že půjde o potůček styl Hbity, když však poznali Litavku osobně spoustu hrdinů co říkalo, že přebrodí levou zadní, si to rozmyslelo… Nu a pak už to bylo jednoduché. Snajpr se plazí mezi lidmi. Pár ran. A pak už rychlý rozhodný postup. Padat už se nikomu od RA nechtělo – vždyť jsme se napadali dost! Nacisté padli do posledního muže. I přes miniukázku obecenstvo aplaudovalo potleskem. Asi zde budeme ukázky rozvíjet a zakořeníme jako jsme to chtěli v minulosti v Brandýsku. Místní hasiči připravili malé občerstvení. Bum…a hádejte…opět klobásy. No nevím jak diváci, ale mnoho z nás trávilo klobásy z minulých 2 dnů, tak jsme si občerstvení odpustili.

                Při návratu do tábora jsme skutečně ale už padali na hubu. Odjelo již spoustu účastníků, co do Dušník nejelo. A pro dnešek jsme se vykašlali na práci, sbalili spací hangáry a již jen odpočívali - na práci jsme měli neděli. Pak jsme již jen klábosili okolo ohně či ve Štefanovo Vé3esce. Něco se popilo – nu proč ne, vždyť je po akci. V noci se nás pár odvážilo do Milína na pivečko a družbu s místními obyvateli.

Zaplať pánbůh neděle – 10.5.2009

Neděle. Konečně. Jak zmlácení jsme po probuzení a snídani začali s odklízecími pracemi. Stany byly zbourány, dobový tábor uklizen, posbírány byly odpadky a tyto v pytlích přeneseny k popelnicím u hřbitova. Na oheň bylo naházeno smetí. Všude bylo po včerejšku a předvčerejšku jako po vymření. Kde bylo sta a sta lidí (nemyšleno jen táborem) byla jen malá hrstka Příbramáků. Stará dobrá parta Příbramáků.

Vše naloženo, uklizeno a už jen prosté podání rukou a rozloučení před odjezdem ukončilo pro KVH Příbram akce Slivice 2009.







POZVÁNKA

Hornické muzeum Příbram
a Armáda ČR, Obec Milín, Město Příbram, Klub vojenské historie a techniky Příbram
ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje,
Policií ČR, kluby vojenské historie ČR a Českým svazem bojovníků za svobodu

pořádají dne 9.5. 2009

8. ročník akce

REKONSTRUKCE POSLEDNÍ BITVY
2. světové války v Evropě u Slivice ve dnech 11.5. - 12.5. 1945

Rekonstrukce bitvy u Slivice

Tradiční rozsáhlá akce za účasti členů klubů vojenské historie z ČR i ze zahraničí, Armády ČR, Policie ČR
a Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje.
Prezentace historické i soudobé vojenské techniky, setkání veteránů 2. světové války.
Jízda historických válečných vozidel podél někdejší demarkační linie do Strakonic.

V novodobých dějinách zaujímá nezastupitelné místo v dramatickém toku událostí konce války městečko Milín s osadou Slivice a přilehlým okolím. Tato lokalita ležící ve středních Čechách asi 6 km jihovýchodně od Příbrami se stala ve dnech 11.5. - 12.5. 1945 svědkem jedné z posledních významnějších vojenských operací 2. světové války v Evropě. Podepsání kapitulace nacistickým Německem s platností od půlnoci 8. května 1945 totiž neznamenalo automaticky okamžité ukončení bojových akcí na všech frontách starého kontinentu. Význam bitvy u Slivice na Příbramsku z 11.5. na 12.5. 1945 je umocněn tím, že se jí zúčastnili proti nepřátelskému uskupení hitlerovské branné moci nejen dobrovolníci z řad domácího hnutí odporu a sovětští partyzáni, ale též jednotky tří ukrajinských frontů v součinnosti s tankovou divizí americké armády. Předtím zasáhli do těchto bojů v blízkém i vzdálenějším okolí rovněž vojáci Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. K tomuto tragickému krveprolití došlo na konci války, vlastně v době, kdy Evropa již oslavovala mír.

Více o historických událostech zde (pdf)

 

Program:

pátek 8.5. 2009

  • od 17.00 hod. ukázka historické vojenské techniky u Památníku Vítězství na Slivici u Milína
  • 19.00 hod. Rockové i jiné dunění - GENTIANA a další
  • 21.30 hod. ohňostroj v areálu Památníku Vítězství.

sobota 9.5. 2009

  • 10.00-11.00 hod. generální zkouška dle scénáře a pokynů moderátora; historická vojenská technika nenasazená do rekonstrukce bitvy bude předváděna v táborech jednotlivých armád
  • během prezentace válečné techniky vystoupení hudební country skupiny
  • stánkový prodej s občerstvením a suvenýry po celý den
  • výstava techniky, výzbroje a výstroje AČR - 13. dělostřelecké brigády Jince, Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje a dalších
  • 13.00 hod. pietní akt u Památníku Vítězství - čestná jednotka, zástupci organizátorů, veteráni války a další čestní hosté
  • fanfáry Souboru svatohorských trubačů k slavnostnímu nástupu při položení věnců u Památníku Vítězství
  • 14.00 hod. zahájení rekonstrukce bitvy v areálu Památníku Vítězství
  • 15.30 hod. ukončení rekonstrukce bitvy, slavnostní nástup účastníků rekonstrukce bitvy, odjezd kolony historických válečných vozidel na parkoviště a dále po trase Slivice - Bělčice - Sedlice - Strakonice
  • 15.45-16.30 hod. dynamická ukázka činnosti Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje - vyprošťování osob z havarovaného vozidla, hašení hořícího automobilu a další.

VSTUPNÉ: dospělí 50 Kč, děti do 15 let 10 Kč

V sobotu 9. 5. 2009 bude zajištěna kyvadlová doprava na trase:
Příbram (obchodní dům HYPERNOVA, konečná MHD č. 2) - Milín v době od 8.00 do 12.30 hod. a po stejné trase zpět od 17.00 do 18.00 hod.


Rekonstrukce bitvy u Slivice na Příbramsku, pořádaná dne 9. května 2009, připomene už poosmé poslední bojové události druhé světové války v Evropě, k nimž došlo ve dnech 11. a 12. května 1945.

Ve směru od Prahy a zároveň z výcvikového prostoru SS na Sedlčansku se tehdy desetitisíce hitlerovských vojáků snažily dostat na jihozápad do amerického zajetí. V momentě, kdy vešly v platnost podmínky kapitulace, Němci museli zůstat stát. Aby nepadli do sovětského zajetí, z něhož měli obrovský strach, snažili se probít k Američanům. Ti ale už nebyli ochotni přebírat další Němce, proto je odrazili a demarkační linii uzavřeli. Celé německé uskupení uvázlo v tomto prostoru a proti němu zaútočili vojáci tří ukrajinských frontů Rudé armády, kteří je spolu s Američany sevřeli ze všech stran. První boje začaly už dopoledne 11. května mezi Němci a partyzány. Pak do nedaleké Příbrami dorazili Sověti. Bitva, při níž padly stovky vojáků, trvala od odpoledne do tří hodin do rána druhého dne.

Do rekonstrukce bitvy bude zapojeno více než třista účinkujících z řad členů klubů vojenské historie z Čech i ze zahraničí v uniformách vojáků sovětské, americké a německé armády či v rolích partyzánů a Vlasovců. Na bojišti se předvedou desítky strojů těžké válečné techniky, dění doprovodí náročné pyrotechnické efekty.



Kompletní stránky a fotogalerie se zobrazují pouze přihlášeným klubákům!
KONTAKTUJTE ADMINISTRÁTORA (nolino@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one