0e0.jpg

FOTOGALERIE

Tak už pomalu začalo foukat ze strnišťat. Švestky a hrušně lákají svými plody a šípky se začínají krásně červenat - Inu jsou to neklamná znamení, že se blíží konec prázdnin a dítka se pomalu loučí s krásnými prázdninovými zážitky. Ty jim zůstanou jako teploučká vzpomínka na dobu podzimních plískanic a zimní mrazy…. No a protože děti jsou budoucností národa, tak jsme opět společně s obcí Podlesí, TJ Sokol Příbram a klubem Kivanis amnj. zorganizovali pro mrňouse z Příbrami a okolí rozloučení s prázdninami a tyto vzpomínky ještě trošku přisladit.

            Aby byl zápis přesný je třeba se zmínit i o velmi důležité události v našem klubu. Byla jím stříbrná, tentokráte ale již církevní, svatba Standy a Renaty a to přímo na příbramské Svaté hoře. No a protože jsme klub historie vojenské  odehrála se svatba originálně – v našich histor. uniformách. No ale od začátku…

 

            Za hřištem v obci Podlesí se v odpoledních hodinách 27.8.2009 objevilo několik hist.vozidel a náklaďáků. Ano, byli jsme to my. Ruka se dala k ruce a během chvilky byly postaveny 2 stany, rozložena štábní V3Ska a základy soutěžních stanovišť na sobotu .. No, ale jelikož byl teprve čtvrtek, tak se skupinka klubáků odebrala do svých domovů a tábor hlídali naši mladí „američtí rudoarmějci“. Ve večerních hodinách rakovničáci ještě malou opeřenou ukvokanou kamarádku do ukázky v sobotu. Noc proběhla v pořádku a tak se mládencům spalo dobře.

           

            Ani se nenadáli a bylo ráno 28.8. již od ranních hodin byl v táboře šrumec. Ve zduchu bylo cítit očekávání hlavní události dne – svatby. To bylo pobíhání, to bylo lítání. Ani nebylo možno spatřit, jak během chvilky stály kostry domků na zírřejší ukázku o děts. dnu. Polní kuchyně byla připravena k vaření vojenských dobrot. Nebylo ale třeba ke spěchu, protože obřad byl načasován na odpolední hodinu. Těžko určit zda byl nervóznější ženich, či krásná nevěsta. Svatebčani si čistili uniformy a o všude bylo slyšet svištění kartáčků na boty. Počasí krásné, nálada dobrá a tak jsme se ani nenadáli a byla tu půl třetí – tedy čas odjezdu. Ženich se prsil ve vycházkové uniformě  a svědek ve vycházkovém kytělu. Ještě ozdobit auta a hurá na Svatou. Cesta gázíky, motorkami a „dočkou“ na Svatou horu vedla po příbramských ulicích. Troubení a častušky z aut přilákalo jistě stovky párů očí kolemjdoucích. Příchod na do chrámu byl pro všechny povelem k sejmutí lodiček.. No a zatímco svatební hosté si posedávali v hlavní kapli chrámu do lavic, tak ženich s nevěstou a svědky absolvovali poslední obřady před hlavní svátostí v poboční kapli.

            Slavnostní zvuk varhan pozvedl přítomné z lavic a do kaple vešli naši drazí. Nevěsta krásná a ženich ztepilý… Svátost probíhala pod odpovědným dohledem velebného otce, který jistě byl příjemně překvapen, že mnoho z nás zvádlo dokonale otčenáš a někteří dokonce i modlitbu k požehnané Marii matce… Podpisem a požehnáním skončil obřad. Obřad dvou lidí, kteří po 25ti letech stvrdili svůj sňatek i před mocí nám vyšš.  Nu co říci jiného než se opakovat po panu faráři – požehnej Vám Bůh Renato a Stando…

            No a to byl nebyl KVH Příbram aby to tímto skončilo. Na svatebčany čekala u vchodu slavnostní ulička…Následovalo společné focení, blahopřání a odjezd směr březohorský hřbitov, kde na hrob padlých rudoarmějců byla položena kytice.

            Po příjezdu do tábora následovalo předávání svatebních darů. Kopie obrazu z dobytí Reichtágu, kde hlavními zobrazenými postavami je Renča a Standa. Samovar, babuška a předvším předuzené prasátko na gril jistě potěšilo. No a co dál? Nu co…slavit. Pivečko teklo proudem, svatební koláčky chutnaly všem, prasátko chutnalo všem a ženich si řádně připíjel na zdraví. To se líbilo jemu, avšak nevěsta byla zklamaná – bylo jasné, že svatební noc neklapne. Družnými rozhovory uběhl takto celý zbytek dne a dlouho po půlnoci bylo ještě slyšet že spát se nepůjde.

            tak, a je tu sobota. Co pak ostatní , ale ženich byl jaksi nesvůj. Však toho vypil za deset…A nevěstinka? Již kmitala s ostatními našimi kolegyňkami okolo kotlů, kde již bublal gulášek.

Chvíli před obědem začal druhý bod této víkendové akce - dětský den. Stanoviště disciplín byly dostavěny již včera a tak byly pouze dokončeny kulisy pro bojovou scénku. V tuto dobu ale již bylo všude plno capartů běhající od disciplíny k disciplíně jako tradiční střelba ze vzduchovky, hod míčkem do koše, běh na chůdách, skákání v pytli atd. Společně se Sokoli a dámami z Kivanisu jsme vše s přehledem zvládli a část z nás odešla se převléknout k závěřečné bojové scénce.

            Bylo zvoleno standartní téma – události blízkého východu a našeho českého voj. kontingentu tam umístěného. Afgánistánská tržnice s všemožným zbožím a naší opeřenou kamarádkou pipkou. Okolo arabské stany a „budovy“. Afgánistánské ženy nabízí zboží. Přijíždí automobil OSN s VIP osobou a americkým voj. doprovodem. Při projíždění okolo budov se ocitnou v palbě minometu musl. teroristů. Osádka otřesena klade minimální odpor. VIP Osoba je vytažena z auta a spoutána. Po jejím zajmutí následuje odpověď – osvobozovací akce AČR. Muslimští teroristé ustupují a padají. Pyrotechnika bohužel zklamala. Ani nůž na krku rukojmí teroristovi nepomohla – posledního teroristu likviduje odstřelovač. 

            Ukázka končí během chvilky. Je okolo 16:00. A co dál? Nu co. Balit – co jiného.

Ještě malá sváča v podobě nanuků a buřtů . Lidé mizí a mizí a s nimi ubývá i obytných stanů. Ty jsou bourány rychleji jak stavěny a tak okol sedmé hodiny večerní již jen několik jedinců drží pozice u posledního soudku pivečka. Večer byla zima. Musel se rozdělat oheň a v táboře v noci zůstali pouze jen naši američtí rudoarmějci.

            V neděli v dopoledních hodinách se balí zbytek  a už už jsme  se viděli doma.

Kompletní stránky a fotogalerie se zobrazují pouze přihlášeným klubákům!
KONTAKTUJTE ADMINISTRÁTORA (nolino@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one