0e0.jpg

„Je dobře, že válka je tak strašná, jinak bychom si ji mohli příliš oblíbit."
Robert E. Lee

 
Ardeny 2008-Ambush at Poteaux 1944

Ve dnech 28. až 30.listopadu 2008 se v nedalekém okolí města Žatec odehrála neveřejná akce  Ardeny 2008 s podtitulem Ambush at Poteaux 1944. Jejím spolupořadatelem byl KVH West, který německou sekci klubu vojenské historie Příbram na tuto akci pozval.

V pátek členové německé sekce KVH Příbram dorazili do malebné vesničky Větrušice kde se nacházel německý tábor. Ubytování bylo zařízeno stylově na půdě místního statku. Jeho majitelé nás velmi vřele přivítali a jejich gulášek k večeři byl vynikající. Po večeři jsme si popovídali s přáteli z ostatních klubů a už v 22:00 byl nástup všech účastníků z německé strany. Tato chvíle může být považována za začátek akce. Po nástupu byly určeny časy nočních hlídek pro jednotlivé kluby, kdy Příbramákům připadla hlídka od 03:00 do 04:00. Poté se většina účastníků odebrala na půdu, aby před nastávajícím dnem nabrala spánkem potřebné síly - Kuba po svém :o)

Ve 03:00 začala naše brzká hlídka. Kolem 03:15 hlídka spatřila dvě osoby v civilních šatech, které směřovaly do centra vesnice. Po zhodnocení situace jsme usoudili, že se nejspíše jedná o nějaké místní obyvatele vracející se z nočního flámu, ale i přesto jsme je nespouštěli z očí, i když naše pozornost značně ochabla. Jaké bylo naše překvapení, když civilisti tři z nás následně se zbraněmi v ruce přepadli s tím, že se jedná o belgické odbojáře odvedli nás po silnici k nedaleko připraveným jeepům, kde popravili Tomáše a zbylé dva odvezli několik kilometrů za vesnici, aby je podrobili výslechu. Na statku byl okamžitě Pavlem zburcován alarm a následně byla provedena kontrola vesnice. Až po půl hodině se vrátili unesení kamarádi značně rozladěni z nočního pochodu s tím, že nepřítel neví nic o našem počtu a málem svou hloupostí prozradil své počty. Později jsme se sice dozvěděli, že vše bylo organizátory z velké části připravené tak, aby mohl být vyhlášený noční alarm, ale to nic nemění na tom, že hlídka nám přinesla cenné zkušenosti do budoucna.

V 06:00 byl všeobecný budíček. Spolubojovníci se pomalu probrali a nacpali se výbornými párečky. Ihned po snídani proběhla instruktáž velitelů jednotlivých jednotek. Naše grupa byla přidělena k ostatním vojákům Wehrmachtu a společně s nimi vytvořila dvacetičlenou skupinu, která dostala za úkol postoupit k bojové linii, následovat vojáky W-XX a poté se ve vesnici Poteaux rozvinout na levém křídle a napadnout les, ve kterém byl nahlášený dosud nezjištěný počet spojeneckých vojáků. Plán zněl velmi zajímavě, ale jak to bývá, realita byla trochu jiná. Od 09:00  začal přesun na bojové pozice. Nutno konstatovat, že na akci byl pouze 1 kořistní Jeep, 2 motorky s lodičkou a 3 sólo motorky. Náklaďák bohužel nebyl, což neslibovalo příliš snadný přesun. Z tohoto důvodu jsme museli jít většinu cesty pěšky. Kdo zná našeho velitele, tak si jistě dokáže představit, jak se na pěší pochod tvářil. Se známými filmovými slovy  „My jsme koně“ jsme se vydali na cestu. V mlze, mrazu a čerstvě napadaném sněhu jsme ušli asi 7 km směrem k linii, než na nás vyšla řada s motorizovaným přesunem. Nasedli jsme do jeepu a ani nemohla tušit jaký je řidič Vogel ,,nadšený“ a „šílený“ řidič. Zasněžené a kluzké silnice pro něj očividně neznamenaly, že by mohl zpomalit, ale nakonec nás vyděšené dovezl na místo určení. Díky zpoždění při přesunu jsme museli nabrat tempo a dohnat přední voj. Když jsme procházeli kolem domu, kde na nás zpoza plotu koukalo 13 černých koček, muselo jistě pověrčivé lidi napadnout pohrávat si s myšlenkou co nás ještě potom trmácení může čekat horšího. Prošli jsme jednu vesnici (jména neznámého) bez odporu a pochodem jsme se blížili do vesnice Poteaux. V dálce jsme slyšeli jak přední voj naráží na předsunuté hlídky nepřítele, což nás hnalo dopředu. V cílové vesnici jsem překročili most opět bez odporu a z dálky bylo již slyšet, že v některém z lesíků narazily jednotky XX na nepřítele, tak jsme přidali do kroku, no alespoň většina z nás. Začali jsme dle původního plánu obcházet les z levé strany. Během přibližování po poli k lesu sklidila část našich spolubojovníků potlesk od pana Browninga, který jí přitiskl hluboko do orby. V ten okamžik se potvrdila naše původní obava, že přesun k lesu přes pole není úplně vhodný nápad. Bylo nám jasné, že obejít nepřítele dobře zakopaného v lese můžeme pouze obklikou za horizontem, což ovšem znamenalo několik kilometrů velmi rázovitým terénem. Během tohoto přesunu si každý sáhl na své dno. Intenzita přestávek se zvyšovala s každým překonaným úsekem. Jednoho z našich kolegů beze slova opustila podrážka levé boty  :) a náš velitel Robert chytal druhý, třetí čtvrtý...patnáctý dech - až je s podivem, že nakonec jsme celý obchvat dokončili beze ztrát, když nebudu počítat již uvedenou podrážku u boty. Z lesa se ozývalo už pouze několik zoufalých výstřelů a každého z nás napadlo, že německá ofenzíva slábne a zoufale potřebuje naší pomoc. Přidali jsme po vyčerpávajícím pochodu alespoň na rychlost chůze a tempem třínohého vlka se dostali do vytouženého cíle. Na kraji lesa jsme jako předsunutá hlídka zaujmuli pozice a čekali na zbylé kamarády. Poslední opozdilci dorazili do lesa právě včas, jelikož z dálky se blížili první američtí vojáci. Jeden z nich na nás začal kamarádsky mávat a my jsme toto přátelské gesto oplatili varovnou salvou. Až po chvíli jsme si uvědomili, že na mušce máme naše kamarády ve zbrani oblečených v amerických uniformách. Prostě Ardeny jsou Ardeny. Nakonec jsme společně vpadli nepříteli do zad. Bylo divné, že se nás nepřítel nevšímá, ale neváhali jsme zaujmout nejlepší střelecké pozice. Stále nám byl podezřelý jejich klid, i když o nás museli již vědět. Při našem prvním výstřelu se zvedli a oznámili nám, že již první ukázka skončila  a jde se na oběd. Nechtělo se nám tomu věřit. Celá obkličovací akce byla zbytečná!!! Hold americký voják bez tří jídel denně nebojuje. Unavené a velmi rozladěné nás čekala hodinová přestávka, po které byla připravena druhá akce, která nám měla zpravit chuť.  

Na druhou akci jsme se všichni velmi těšili, mělo se totiž jednat o přepad americké kolony. Zaujali jsme spolu s dalšími wehrmachťáky pozici na vrcholu rokliny, v které se přesunovala americká kolona. Když pod námi projeli 2 jeepy, jedna motorka a prošlo cca 20 pěšáků, bylo jasné, že síla nepřítele nemůže vzdorovat naší léčce. Okamžitě jak prošli kolem nás a ztratili se za ohybem cesty, my jsem cestu zatarasili a nepříteli vpadli do zad zrovna ve chvíli, kdy jeho čelo narazilo na jednotky W-XX. Nepřítel byl najednou pasti a naši tři kluci přivedli dokonce tři zajatce. Jeden ze zajatců měl jaksi sklopenou hlavu a nechtěl příliš vystavovat svůj obličej. Robert okamžitě pochopil…jednalo se o našeho „belgického odbojáře“!!  Bylo to velké zadostiučinění. Boží mlýny přeci jenom melou. :) Nakonec z americké kolony zbyly pouze naši tři zajatci. Bojové akce skončili a nastal přesun zpět do tábora.

Dle hodnocení našinců to byla absolutně odlišná akce od všech, kterých jsme se dosud zúčastnili. Málokdo vystřelil více jak 10 patron, a přesto ušel 15 kilometrů. Domů jsme si přivezli rýmu, odřená ramena od ypsilonů, ale byli jsme spokojení. Ovšem i ty nejvěrohodnější myšlenky a zkušenosti z této hry jsou vzdálené nutný kus od skutečnosti, protože ostrý náboj Vám prostřelí hlavu, kdežto slepý ani neofoukne pěšinku ve vlasech v mém případě pleš.

Zbývá jen a pouze poděkovat organizátorům a všem zúčastněným za příjemně strávený víkend a za super akci. Už se těšíme na další ročník.

 

Tomáš Šindelář

KVH Příbram-WH sekce

 

Kompletní stránky a fotogalerie se zobrazují pouze přihlášeným klubákům!
KONTAKTUJTE ADMINISTRÁTORA (nolino@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one