0e0.jpg
Po zledovatělé silnici stoupají asi dva oddíly Rudormějců a zhruba jeden oddíl partyzánů. Vpatách jim jsou hordy příslušníků Wehrmachtu, SS a horských myslivců. Rudoarmějci se rozhodnou zpomalit postup Němců v jejich stopách nenadálým a odvážným přepadem. Počkají si na ně v zákrutě horské cesty. Vystoupají na nedaleký asi 30 metrů vysoký hřeben, z kterého je dobře vidět na cestu i zatáčku na ní. Po asi 20 minutovém čekání se objevuje průzkumná hlídka. Snajpři nemají povoleno střílet, mají počkat až na hlavní proud a vyřídit velitele. Konečně, kryti palbou svých spolubojovníků, snajpři zasahují cíl. Je čas k ústupu. Němci ale zkušeně využívají příkrého svahu a schovávají se k patě kopce, čímž unikají soustředěné palbě, mají čas postupovat po cestě a vpadnout Rudoarmějcům do zad a odříznout jim tak ústupovou cestu. Několik Rudoarmějců padlo za vlast při zběsilém ústupu ze svahu hory pod neustálou nepřátelskou palbou. O dvou mužích, kteří dobrovolně přijali výzvu překvapit Němce ze zálohy, a vpadnout jim do zad nemáme žádné zprávy.

 

(Tady jsme si asi poprvé všichni sáhli na dno svých sil. Po běhu svahem dolů na cestu jsme zase museli sprintovat nahoru, protože Němci byly rychlejší a na cestě dole pod svahem byly rychleji než mi L. A to tu nebyl žádný sníh. )

 

Partyzánům i Rudoarmějcům se konečně podařilo dostat se z dosahu střelby Němců za dalším ohybem cesty. Led z cesty zmizel a ani v lese mezi stromy nebyl žádný sníh, vypadalo to, že alespoň matka příroda bude na straně pravdy. Po spěšném překonání horské louky, kde hrozilo neustálé napadení na otevřeném prostranství, se celá, byť již trochu oslabená skupina, dostala znovu do lesa a k čáře sněhu. Bohužel sněhu neustále přibývalo, což působilo značné potíže v rychlosti postupu, ale i tím, že sníh padal horem do bot. Neustále mokré a velice studené nohy měli negativní dopad i na morálku mužstva. Fyzická náročnost postupu terénem byla značná. Do sněhu zapadali až po, no, jak to slušně napsat, zkrátka – až po prdel. Velení se rozhodlo uskutečnit v další zákrutě cesty znovu přepad německých pronásledovatelů. Důvodů bylo několik. První, mužstvo si potřebovalo odpočinout (podmínkou byla příprava skvělé únikové cesty a přesné rozmístění střelců). Druhý, zasadit nepříteli větší úder a způsobit větší ztráty, než v prvním případě. Třetí, využití značného množství sněhu, který znesnadňoval Němcům manévrování. Čtvrté, neočekávanost dalšího přepadu, znovu v zatáčce a po ztrátách v prvním přepadu. Střelci z pušek a samopalníci byli rozmístěni velice dobře a jedna skupina kryla ústup druhé. Na závěr byl ústup celého oddílu kryt dvojicí snajperů. Postup Němců byl bedlivě sledován z druhé strany údolí. Opět se zprvu objevila průzkumné hlídka, následována hlavním proudem. Z těžkého našlapování a jakoby zpomaleného pohybu bylo vidět, že i oni toho mají dost. Přepad byl úspěšný, ztráty nebyli na naší straně žádné. To se, ale nadá říci o Německých jednotkách. Snajpři do těchto bojů nezasáhli. Prostoj boje byl ukryt za hustým porostem lesa. Vzdálenost okolo 300 metrů však byla ideální pro skrytou střelbu na dálku. Sněhu neustále přibývalo a náš postup se zpomalil. Při překonávání menší lesní mýtiny a zaboření po pás do sněhu nás překvapila střelba. Němci využili terénu a zrychleného přesunu po hřebeni, kde nebylo tolik sněhu (ne hřebeni a návětrné straně hory je vždy sněhu méně, je sfoukaný od větru) a vpadli nám do zad. Snajpři zlikvidovali několik nepřátel, kryli ústup celé skupiny. Nebyl to ústup, ale úprk. Velitelé se ho snažili zorganizovat, ale nastalý zmatek se jim zvládnout nepodařilo. Přišli o několik dalších mužů, kteří fyzicky nestihli následovat ústup jednotky. Byli zajati po tom, co jim došlo střelivo, hrdinsky padli nebo se zastřelili sami poslední kulkou. Nakonec i Němcům došli síly běhat v metru rozbředlého jarního sněhu a obě skupiny se od sebe vzdálily.

 

(V těchto místech jsme také chtěli využít terénu a vyšplhat na hřeben, postupovat lesem v menším množství sněhu, ale rozhodčí nám to zakázal. Museli jsme postupovat po cestě. V opačném případě by nám Němci do zad nevpadli a dost možná bychom překvapili i jednotku horských myslivců a skupinku tří lufťáků tím, že bychom k jejich pozicím přišli z druhé strany. O jejich přepadu jsme neměli tušení kdy přijde, ale zatím jsme je nikde neviděli – i když na nástupu byly - , takže na nás museli čekat někde v závěrečné třetině výstupu. Tady jsme si všichni zase šáhli na dno svých sil, někteří tak, že už se nerozběhli a zůstali sedět ve sněhu a čekali na Němce.)

 

Byla před námi dlouhá mírně stoupající rovinka. Na průzkum byl vyslán jeden ze snajprů. Náhle zvedl pravou ruku zaťatou v pěst a dalším posunkem zavelel zakleknout. Optikou na své odstřelovačské pušce propátral konec rovinky a dal povel k ukrytí na levé straně cesty. Na konci cesty byly v jejím ohybu ukryti příslušníci horských myslivců a tím, že je snajper odhalil na zhruba 200 až 250 metrů jistě někomu ze svých spolubojovníků zachránil život. Po konzultaci s velitelem zneškodnil dva příslušníky horských myslivců. Po této zdařilé akci a uštědření nepříteli dvě nečekané ztráty, které ho značně demoralizovaly se všichni přeživší rychle přesunuli na druhou stranu cestu. Chtěli se tak vyhnout střetu s horskými myslivci a dostat se na cestu, která se nacházela asi 70 metrů za řídkým březovím lesíkem. Bohužel těsně za cestou, na kterou se chtěli znovu dostat, byli ukryti tři příslušníci Luftwafe (asi spadli z nebo co J ) a postup jim znemožnili. Dostali se tak do trojitých kleští díky skvělé poloze ukrytích lufťáků, množství sněhu, postupu jednotek WH a SS, ke kterým se připojila i jednotka horských myslivců. Další zpráva vysílačkou se do velitelství od této skupiny nedostala. Předpokládá se, že všichni padli, nebo byli vzati to zajetí. O osudu partyzánů není třeba spekulovat. Byly jistě popraveni.

 

Cestou zpět byl ještě zorganizován jeden přepad, mimo akci, kde se využilo jako zmatení „německých psů“ sněhuláka zabaleného do „naší“ vlajky. Viz foto J.

 

(Celá akce byla operativně zkrácena. Moc sněhu, málo času, velká fyzická náročnost.

 

Rozhovory typu? … lufťáci : ..Tak nám padejte!

 

… RKKA + P : .. Vždyť ti padlo celý družstvo.

 

… Lufťáci:.. Kam jdete? Na hřbitov?

 

… RKKA + P: .. No jasně a jsme všichni seřazený.

 

Prostě akce super. Počasí skvělí, prostředí a příroda nádherná.Všichni jsme se zase přesvědčili, jaké to asi bylo ve skutečnosti, když vám již možnosti vašeho těla zpomalují myšlení, pohyb a ovlivňují úsudek. Asi to v takových případech mělo jen omezený počet možností.
grupa.jpg
snajpři.jpg
sněhulak.jpg
Kompletní stránky a fotogalerie se zobrazují pouze přihlášeným klubákům!
KONTAKTUJTE ADMINISTRÁTORA (nolino@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one